Je léto 2014, příjemný čas dovolených a cestování. Ale Evropa kromě toho oslavuje i 100. výročí od začátku 1.světové války. Je to tedy i vhodná příležitost podělit se o některé zkušenosti z cestování po událostech a místech té doby. Z původně nesmělého zájmu o 1. světovou válku vzniklo nakonec několikaleté putování po vojenských hřbitovech a bojištích v Holandsku, Belgii, Lucembursku, severní Francii a Polsku , kterých jsem nakonec navštívil desítky a desítky, možná i sta, francouzských, belgických, holandských, amerických, německých, československých, polských a britských vojenských hřbitovů a najezdil více jak 30 tisíc km. Dostal jsem se i do Jeruzaléma, na americký národní hřbitov v Arlingtonu nebo získal fotografie hřbitovů z Turecka, Thajska, Itálie a Ruska. Vznikl z toho soubor nespočtu fotografií a podivuhodných návštěv.

Řeklo by se, co může být zajímavé na vojenském hřbitově, vždyť všechny vypadají stejně, jen jména jsou jiná. Více jak devadesát let práce na vzhledu vojenských hřbitovů od vlastního návrhu, přes osazení trávníkem a vysazením stromů až po perfektní údržbu zejména anglických a amerických válečných hřbitovů udělalo z každého hřbitova svým způsobem umělecké dílo s respektem k místnímu prostředí a okolní architektuře. Proto žádný hřbitov není stejný i při zachování určitých stejných principů. Větší a velké hřbitovy jsou koncipovány jako hezké a promyšlené parky, se vzrostlými stromy a květinovou výzdobou a také tak využívány. Běžné jsou návštěvy ze zemí padlých vojáků, často i velké skupiny a školní výpravy. Ale je naprosto běžné a pro našince více než překvapivé vídat procházet se celé rodiny i s malými dětmi. V létě jsou místa známých hřbitovů plná lidí a jen absence křiku, výskotu a her je odlišuje od skutečných parků. Malé a zapomenuté hřbitovy jsou naopak většinou opuštěné, bez života, jen z knihy návštěvníků lze získat informace o poslední návštěvě.

V Belgii a severní Francii, kde je největší soustředění vojenských hřbitovů, zaujímají britské hřbitovy největší počet. Půda, na které jsou hřbitovy umístěny, je darem hostitelské země té zemi, jejíž vojáci jsou tam pochováni. Hřbitovy jsou zpravidla obehnány kamennou nebo cihlovou zdí s tepanou železnou branou s názvem hřbitova. Větší z nich mají na své ploše postavenu alespoň jednu kamennou stavbu ve tvaru útulku, ve které je obvykle schránka pro návštěvní knihu a seznam hrobů. Bývá zvykem, že hřbitovy mají ještě ocelovou pamětní desku se symbolickou mapou bojiště a s výčtem hrobů podle národností. Každý hřbitov nad 40 hrobů má navíc na osmibokém podstavci vysoký kříž "Cross of Sacrifice" tj. Kříž obětování - ve smyslu obětování vlastního života se vsazeným mečem jako rytířským symbolem.

Hřbitov nad 1000 hrobů má obvykle mohutný památník ve tvaru kvádru tzv. "Stone of Remembrance" s nápisem "Their Name Liveth For Evermore". Kámen je umístěn na okraji či v centru hřbitova průčelím obrácen k západu. Jedná se o způsob připomenutí či památky ve smyslu "dokud tento kámen potrvá, potrvá i naše vzpomínka na vás padlé".

Náhrobky na jednotlivých hrobech respektují (abychom použili moderního výrazu) "jednotný vizuální styl". Jsou stejného tvaru z portlandského pískovce, později z bílého italského mramoru a s čelní stranou většinou otočenou k východu tam, kde je to možné. Na náhrobku je podle dostupných informací uveden znak vojenského útvaru nebo národní symbol, hodnost a jméno, jednotka, datum úmrtí, případně věk. Pod tímto je symbol podle náboženského vyznání a případně osobní vzkaz od rodiny. Pokud byl voják významně vyznamenán, je na náhrobku za jménem toto vyznamenání uvedeno. Některé náhrobky (a je jich zlomek) mají za jménem jednoduchý symbol VC. Je to u nositelů nejvyššího britského vojenského vyznamenání za statečnost Victoria Cross, v drtivém počtu udělovaném "in memoriam". Řada náhrobků je však z hlediska výzdoby jednodušší. To v situaci, kdy není známo, kdo je do hrobu uložen. V takových případech obsahuje pouze náhrobek nahoře nápis "A soldier of Great War" v různých modifikacích a dole nápis "Known onto God". Autorem tohoto textu je britský spisovatel a básník Rudyard Kipling v reakci na neznámý hrob svého syna, který padl ve Velké válce. Stejné autorství je připisováno i k nápisu "Their Name Liveth For Evermore", i když oba texty mají svůj biblický původ. Americké náhrobky neznámých pohřbených vojáků zdobí nápis "Here rests in honored glory A comrade in arms Known but to God".

Okolí hrobů je často vyzdobeno (osázeno) záhony trvalek, květinami, které kvetou od jara do hlubokého podzimu. Naleznete zde kvést z jara čemeřice, konvalinky, tulipány i narcisy či kosatce. V létě jsou bílé náhrobky doprovázeny květy a vůní levandule, rozrazilu, mateřídoušky, hvozdíky či hořící láskou, na podzim náhrobky rozsvěcují astry, bohyšky a zjemňují povívající klásky travin. Záhony, kromě svého estetického účelu, chrání bílý mramor při dešti před ušpiněním. A samozřejmě růže, těch je nejvíce. A pokud jsou příznivé podmínky, vykvetou i vlčí máky. Dokonale upravené trávníky jsou naprostou samozřejmostí.

Kromě klasických vojenských hřbitovů jsou v oblastech bojů ještě rozmístěny památníky, které jsou obklopeny jedním velkým nebo několika menšími hřbitovy a jsou postaveny na památku významné či "krvavé" vojenské události, bitvy či ofenzívy. Na těchto monumentech jsou uvedena jména padlých vojáků, jejichž těla se však nikdy nenašla. Z přibližně jednoho miliónu padlých britských vojáku má svůj hrob jen asi polovina. Takovým nejznámějším památníkem se svým každodenním večerním rituálem, je v Belgii Menin Gate v městě Ypres, na kterém jsou vytesána jména 54 896 britských vojáků, kteří po své smrti nebyli identifikováni a nebo vůbec nalezeni. Místo je vybráno tak, protože touto branou procházeli všichni britští vojáci, kteří směřovali na flanderskou frontu.

Samostatnou kapitolou jsou nápisy na náhrobcích, které jsou tvořeny buď citáty z bible nebo vzkazy od rodin, které jsou nejpůsobivější. Pokud se procházíte mezi řadami hrobů a čtete nápisy na nich, jímá vás hrůza ze zmařených lidských osudů, nadějí a cítíte nezměrný zármutek a neštěstí pozůstalých. Společně zde leží jak synové rodičů, tak i manželé a otcové rodin a dokonce i vedle sebe bratři.

Francouzské hřbitovy jsou méně honosné, možná i hůře udržované s jednoduchými kamennými kříži s kovovou cedulkou se jménem vojáka, označením jednotky, datem úmrtí a nápisem "Mort pour la France". Oproti tomu jsou honosné americké hřbitovy, které jsou už od návrhu koncipovány jako parky, s kaplí ve tvaru kvádru, se sněhobílými kříži a nádherným, pečlivě udržovaným trávníkem. Nezbytným znakem je ranní vztyčování a večerní spouštění americké vlajky za zvuků národní hymny, případně francouzské hymny a tzv. Večerky. Tam, více než jinde, můžeme vidět skutečně celé rodiny, které navštěvují hroby svých blízkých. Přesně tak, jak začíná a končí film "Zachraňte vojína Ryana". Na rozdíl od britských či francouzských hřbitovů, kterých jsou stovky, jsou američtí vojáci padlí v 1.světové válce soustředěni do dvou a celkový počet amerických hřbitovů se dá spočítat na prstech rukou.

V oblastech však nejsou jen hřbitovy vítězů, ale i poražených Němců. Jejich hřbitovy jsou méně okázalé, ve stínu mohutných dubů a jeden hrob je často posledním odpočinkem pro více vojáků. Zajímavé je, že na těchto hřbitovech jsou podle symbolu Davidovy hvězdy uloženy i ostatky řady německých židovských spolubojovníků. Tenkrát to ve Velké válce 1914-1918 ještě nikomu nevadilo.

Pokud se někdy dostanete v Belgii do oblasti města Ypres, v severní Francii do oblastí kolem měst Lens, Arras, Bapaume, Albert, Cambrai, Bethune, není možné nenarazit na vojenské hřbitovy, kterých je zde skoro tisíc britských, resp. o tento počet se stará britská vládní organizace Commonwealth War Graves Commission a řadu hřbitovů francouzských, o které se stará sdružení Le Souvenir francais. Najděte si proto trochu času a odbočte podle zelených značení s bílým písmem. Projděte se tam a zkuste se vžít do myšlení a pocitů prostých vojáků, kteří čekali v zákopech na hvizd důstojnických píšťalek, aby vyrazili na jistou smrt proti kulometům a dělům druhé strany.

Pokud budete mít možnost volby návštěvy, zkuste jaro nebo léto a slunný den, protože všechno kvete a je prokresleno barvami a stíny. Ale i zima a déšť mají své kouzlo a rozhodně velkou výhodu. Budete tam bezpečně sami a mnohem věrněji vnímat genius loci. Pokud pojedete za určitým cílem většinou objevíte na cestě ještě další zajímavosti a dostanete se tam, kam byste normálně nejeli.

Belgie či severní Francie nemá žádné výsadní postavení, snad jen to, že těch hřbitovů má nejvíce. Ale ať navštívíte kteroukoliv evropskou zemi, na jejíž půdě se bojovalo během Velké války, nemůžete nenarazit na památky z té doby. Bohužel ty nejsmutnější a nejstrašnější jsou její hřbitovy.

"Zkušenosti prvních válečníků z let 1914-18 - pravděpodobnost zranění či smrti v prostředí špíny a mizerie - rychle nabyly punc nevyhnutelnosti. I v tom je záhada. Jak mohly anonymní miliony navlečené do nerozlišitelné šedi, bez rozdílu připravené o každý ždibec slávy, které tradičně činil život mužů ve zbrani snesitelným, najít tolik rozhodnosti, aby vydržely tento boj a uvěřily v jeho smysl? Že tuto rozhodnost našly, je jedním z nezvratitelných faktů Velké války. V zákopových městech západní i východní fronty kvetlo kamarádství, jež svazovalo neznámé lidi nejtěsnějšími pouty bratrství a povznášelo vzájemnou věrnost vzniklou v rámci étosu pluku až na úroveň pokrevních svazků života a smrti. Muži, kteří v zákopech navázali důvěrná přátelství, si vytvořili svazky vzájemné závislosti a sebeobětování silnější, než jaká mohou vzniknout z kamarádství založeného v míru a v lepších časech. To je elementární záhada první světové války. Pokud dokážeme porozumět jejím láskám stejně jako jejím nenávistem, mohli bychom se přiblížit porozumění záhady lidského života"[1]. To vše je možné vidět ve filmech jako je "Na západní frontě klid", "Ztracený prapor" a další.

Vojenských hřbitovů a památníků je v Belgii a severní Francii nespočet, především britských a čím více pokračujete do hloubi Francie, přibývá hřbitovů francouzských. Severní Francie byla na hranici akčního rádia jednodenních či dvoudenních cest z Bruselu, kde jsem několik let pracoval, proto se následující poznatky budou týkat především hřbitovů britských doplněné o poznatky z jiných hřbitovů.

Vzhledem k tomu, že Velkou Británii včetně dominií stála Velká válka skoro 1,1 miliónu obětí vytvořila britská vláda úřad s názvem The Commonwealth War Graves Commission (CWGC) (https://www.cwgc.org) , který se ve svém souhrnu stará celkem o 1,7 miliónu osob, které zemřeli během obou světových válek, na 23,000 místech v 153 zemích světa. Uvedený web při příležitosti 100. výročí Velké války podává skutečně zajímavé a úplné informace včetně toho základního, a to nalézt podle identifikace hrob či hřbitov.

Pokud chcete jen vidět, jak takový vojenský hřbitov vypadá a jako základnu máte Brusel, navštivte občanský hřbitov v Evere (část Bruselu), kde máte možnost vidět nejen britský, ale i belgický vojenský hřbitov. Pokud vás problematika zajímá více a chcete mít základní přehled, pak postačí si u CWGC objednat za cca 10 euro + poštovné Michelin Road Atlas - Cemeteries and Memorials in Belgium and Northern France. Je to kapesní vydání a obsahuje mapy a přehledné seznamy cca 1000 britských hřbitovů v Belgii a severní Francii. K dostání na Amazonu, nejlépe britském. Pokud vás netlačí čas a máte možnost, nechte si to koupit v Anglii (Amazon dodává bezplatně) a pak vám to nějaký kamarád přiveze. Doporučuji používat GPS zařízení, kde si na stránkách CWGC naleznete zeměpisné souřadnice a pak již jedete podle nich. Některé hřbitovy jsou totiž v lesích nebo jiných opuštěných místech, těžko viditelné z hlavní silnice a vede k nim lesní nebo polní cesta. Při troše opatrnosti se i k takovým hřbitovům dostanete normálním autem, v nejhorším dojdete poslední kus cesty pěšky. Pokud se hřbitovům chcete věnovat opravdu profesionálně, měli byste si pořídit osvědčené průvodce Major & Mrs.Holt's Battlefield Guide The Western Front-South, Major & Mrs.Holt's Battlefield Guide The Western Front-North nebo Rose E.B.Coombs Before Endeavours Fade. K dostání na Amazonu, nejlépe britském.  A pokud jste v Belgii či severní Francii na relativně krátkou dobu, připravte si plán, co a kdy chcete vidět a nikoliv jako já, který náhodně zapíchl prst do mapy a někam vyrazil. Snad také proto jsem navštívil nejen známé hřbitovy jako je TyneCot nebo Lijssenthoek Military Cemetery, ale i ty nejzapadlejší a nejmenší hřbitovy, kde se pomníky pomalu pokrývají zelenou plísní, nápisy na náhrobcích mizí a pohřbení vojáci odpočívají tiše a zapomenuti ve stínu vzrostlých stromů, kam jen zřídka pronikne slunce.

Pokud se pohybujete někde v severní Francii a při snídani v penzionu se hostitel srdečně a zdvořile zeptá, co pohledáváte v těchto končinách a pokud mu odpovíte, že se zajímáte o vojenské hřbitovy, nestačíte se divit, co vám přinese prospektů, map a letáků k dané tématice. Nenechte se ale ukolébat, že je to jenom kvůli tomu, hostitel je příjemný za všech okolností.

A kde začít? Pokud máte základnu v Belgii, vyražte směrem na západ, do okolí města Ypres. Je to kolem 1,5 hodiny jízdy z Bruselu. Bude záležet, jak budete dodržovat dopravní předpisy a jaký bude provoz - pokud bude slunný den a víkend, všichni vyráží na západ k moři. Počítejte s tím, že v neděli večer při zpáteční cestě skončíte ve stokilometrové frontě vozidel, která se sice pravidelně, ale přece jen pomalu sune od moře zpět do Bruselu. Když už se dostanete až do Ypres, navštivte muzeum Velké války na náměstí a určitě večer ve 20 hodin každodenní obřad na památku padlých za zvuků večerky v Meninské bráně (Menin Gate). V létě je obřad vítanou turistickou atrakcí, zejména pokud je doprovázen dalším vojenským ceremoniálem, ale v zimě, kdy je již tma, Meninskou bránou se prohání vítr a obřadu se účastní jen pár do teplého oblečení zachumlaných diváků, máte pocit, že duše padlých vojáků jsou tam s vámi.

Proto, abyste viděli klasický britský vojenský hřbitov, byť z 2.světové války, nemusíte jezdit nikam daleko, ale jen na Olšanské hřbitovy. A pokud chcete vidět i více, vypravte se tam na výročí ukončení Velké války, 11. listopadu. I když je od konce války sto let, ceremoniál na hřbitově si každý rok uchovává svojí vážnost a kladení věnců vojenskými nebo diplomatickými zástupci zemí, které se účastnily velké války je nezapomenutelným zážitkem.

[1] První světová válka-John Keegan-1998.

Přiložené fotografie zobrazují osobně navštívené nejrůznější vojenské památky zejména z období tzv. Velké války pro vytvoření představy k popisované problematice. Bylo mnoho působivých momentů, které jsem si jako návštěvník mnohokrát připomínal. Mezi ně patří hřbitovní náhrobek s nápisem "Farewell my wife and children dear. I am not dead but sleeping here", symbol "truchlících rodičů" na německém válečném hřbitově a československý vojenských hřbitov La Targette, kde byli pochováni vojáci Československé republiky z obou světových válek. Na rozdíl od většiny fotografií jsem se snažil v tomto případě doplnit jednoduché popisky, dokud to ještě bylo možné jednoduchým způsoben.