Velká válka začala v Belgii

Petr Kos www.vojenskehrbitovy.cz

Velká válka začala v Belgii (psáno 2012)

V ospalý srpnový čas si jen málokdo v Belgii po oslavách státního svátku 21.7. vzpomene na jinou historickou událost, která měla zásadní dopad na Belgii a celou Evropu. Tím momentem byl začátek tzv. Velké války, později přejmenované na 1. světovou válku.

Na konci 19. a začátku 20. století se začaly v Evropě formovat dva základní mocenské bloky uvnitř spojované ekonomickými, politickými a národnostními zájmy. Hlavním impulsem na budoucí vývoj měla prusko-francouzská válka v roce 1870, kterou Francie prohrála, ztratila Alsasko, Lotrinsko a zaplatila velké kontribuce. Tato situace znemožnila na několik desetiletí smíření mezi oběma zeměmi. Francie žila myšlenkou odvety a Německo myšlenkou preventivní války, vítězství a potvrzením současného stavu. Po řadě jednání (veřejných i zákulisních) a řadě překvapivě vytvořených a rozvázaných spojenectví se situace na začátku 20. století stabilizovala. Na jedné straně stála Francie, Velká Británie a Rusko a na druhé straně se utvářelo spojenectví mezi Německem a Rakouskem, kde Německo hrálo dominantní roli. Němci si byli vědomi toho, že dříve nebo později vypukne nová válka mezi Německem a Francií. Dívali se nevraživě na politický a ekonomický růst poražené Francie z roku 1870 a na rozvoj koloniální říše. Hlavním "technickým" mozkem budoucí války byl náčelník německého generálního štábu v letech 1891 až 1906 hrabě Alfred von Schlieffen. On stejně jako ostatní němečtí důstojníci respektovali axiom hraběte von Clausewitz (pruský generál a významný válečný stratég a teoretik; 1780-1831), že "srdce Francie leží mezi Bruselem a Paříží". Tento názor bohužel narážel na neutralitu Belgie zaručenou od roku 1839 smlouvou mezi Anglií, Francií, Ruskem, Pruskem a Rakouskem. Tato smlouva však nehrála v německých plánech příliš velkou roli, protože Němci byli připraveni v každém případě porušit neutralitu Belgie. Plán Německa spočíval v obejití francouzských pevností budovaných podél hranic Alsaska a Lotrinska a využít prostoru Belgie ke gigantickému obchvatu francouzské armády s útokem na Paříž údolím řeky Oise. Proti Francii mělo být nasazeno sedm osmin německé armády, zbytek měl hlídat a zdržovat Rusko, které mělo být rychle poraženo po zúčtování s Francií. S aktivní rolí Anglie se příliš nepočítalo, i když obě velmoci měly být poraženy současně. Neustále, až do své smrti v roce 1913, hrabě von Schlieffen připomínal svým nástupcům hlavní zásady: "Musí dojít k boji. Jen ať je silné pravé křídlo." a "Až vpochodujete do Francie, nechť se poslední muž napravo rukávem dotýká průlivu La Manche". Další vývoj pak ukázal, jak si jeho nástupce generál von Moltke vzal jeho slova k srdci.
Německo požadovalo na Belgii, aby umožnila německé armádě volný průvod při útoku na Francii. Belgie pochopitelně odmítla, do čela armády se postavil osobně král Albert a celou Belgii zachvátilo nadšení vzdoru a obrany. Ale 4. srpna 1914 v 6 hodin ráno předal německý velvyslanec v Bruselu nótu, která znamenala vyhlášení války a o 2 hodiny později se převalila masa německých vojsk přes německo-belgické hranice. V průběhu 4. srpna si evropské státy vzájemně vyhlásily válku a svět se ocitl na prahu největší katastrofy, jakou si kdo kdy dokázal vůbec představit. Belgická armáda nepředstavovala pro Německo nějakou zásadní překážku. Němce mohla na chvíli zdržet opevnění kolem Lutychu a Namuru, ale po přisunutí obléhacích děl padaly pevnosti jedna za druhou do německých rukou, často ale za cenu jejího totálního zničení. Mnohem větší obavy měli Němci z odporu obyvatelstva,
i když belgická vláda nařídila obyvatelstvu nezavdávat okupantům žádný důvod k represím. Přesto Němci zahájili plánované represe proti civilnímu obyvatelstvu zakončované i popravami. Bez ohledu na vylodění britského expedičního sboru a pomoc francouzské armády obsadili Němci 20.8. Brusel a 3 dny a 3 noci procházelo 320 tisíc mužů německé 1. armády přes město. Spojenecká vojska utržila porážky v Lotrinsku, v Ardenách, u Charleroi a Monsu a Němci nezadržitelně postupovali. I přes prokazatelné vojenské úspěchy se dopouštěli stále větších a zbytečných represí na civilním obyvatelstvu. Např. v Dinantu popravili 612 osob včetně 3 týdny starého dítěte a celé represivní jednání německé armády vyvrcholilo totálním zničení Lovaně 25.8., které trvalo 6 dní a nocí. Svědci popisovali město jako "domy se zčernalými zdmi, rozpálenými chodníky plnými mrtvých těl lidí a koní".
Přes všechen odpor spojenců se německé armády draly do srdce Francie, 30.8. již byly jen 50 km od Paříže, Francouzi ztratili města jako Lille, Valenciennes, Cambrai, Arras, Amiens, Meziéres, St. Quentin a další. Pod dojmem nezadržitelného postupu začali Němci pošilhávat ne na dobytí Paříže, ale na obklíčení dosud bojujících francouzských armád severovýchodně od Paříže a teprve pak zaútočit na Paříž, kterou začala již opouštět vláda, všechny důležité instituce a připravovala se destrukce důležitých mostů a budov. Nikdo již nevěřil, že by se situace mohla zásadně změnit. Podle hlášení hlídek a získaných dokumentů se však najednou německé pravé křídlo začalo otáčet před Paříží směrem na Compiégne. Poslední informací bylo hlášení britských průzkumných letců po jejichž zprávě nevěřícně křičeli důstojníci francouzského generálního štábu: "Odkrývají nám svůj bok. Bože, odkrývají nám svůj bok". Dál už je historie známá. Spojenci zaútočili neočekávaně ve známé první bitvě na Marně 6. září do německého boku a totálně vyčerpaná německá armáda začala ustupovat. Následoval pak "běh" k moři s cílem obsadit přístavy na pobřeží, vytvoření zákopové linie táhnoucí se od Švýcarska až po kanál La Manche a vznik poziční a materiálové války. Bitva na Marně se stala jednou z klíčových bitev dějin, ale ne pro to, že by rozhodla o definitivní prohře Německa nebo vítězství Spojenců, ale že rozhodla o tom, že tato válka bude pokračovat ještě další 4 roky.
Poznámka: O 26 let později se situace opakovala. Desátého května 1940 překročili Němci holandské, belgické a francouzské hranice a již 13. června 1940 vlála německá vlajka nad Paříží. Ale to už je zase jiný příběh, který bohužel ale také začal v Belgii.
Zdroj: Barbara W. Tuchmanová - Srpnové výsřely, MF 2000
Pro SZEU Brusel napsal a později upravil Petr Kos

Fotografie, jak vypadají belgické pevnosti z roku 1914 dnes a německý plán útoku.