Šťastné a veselé na západní frontě 1914
Šťastné a veselé na západní frontě 1914
Vojáci na začátku první světové války často neuposlechli velitele a slavili Vánoce s nepřítelem.
Fronta se od letních měsíců, kdy byly jednotlivé armády ještě v pohybu, stabilizovala a zákopy se táhly od švýcarských hranic až do Belgie k moři. Boje se zatím vedly v ne úplně zničené krajině a ani vzájemná nenávist jednotlivých válčících stran nebyla tak silná jako v pozdějších letech, kdy válečné běsnění dosáhlo vrcholu. I chování podle národností bylo rozdílné. Francouzi se chovali podle zásady "žít a nechat žít", Britové, tvořeni alespoň na samém začátku války skutečně profesionální armádou, byli v bojových akcích aktivnější. To pak kontrastuje s tím, že k dále popisovaným událostem docházelo spíše na britsko-německých zákopech než na francouzsko-německých. Tam si především Francouzi připomínali, že se bojuje na jejich půdě, v jejich zemi.
Období od počátku 20. století do začátku první světové války bylo obdobím vrcholné ekonomické a politické prosperity, dostatku práce a tedy i výdělků. Tyto vzpomínky na minulé období ještě válka nestačila přehlušit. A proto se po celé délce fronty začaly objevovat jednoduše vyzdobené a svíčkami svítící malé vánoční stromečky, bylo slyšet vánoční písně a koledy a bylo vidět i vánoční plakáty. Nebylo divu, že na obou stranách zákopů, když vzdálenost mezi nimi nebyla často větší než několik desítek metrů.Míč místo bajonetů
V okolí belgického města Ypres bojovala na německé straně řada mužů, kteří před válkou pracovali v Británii na nejrůznějších místech jako kuchaři, číšníci nebo řidiči taxíků. Odtud se také začaly šířit velmi neobvyklé věci. Například začali na protější Brity pokřikovat ve smyslu: "Jestliže vy nebudete střílet, my také nebudeme střílet!" Občas se náhodou potkaly hlídky, které se pak bez boje, skoro přátelsky, rozešly. Na Štědrý večer a pak hlavně 25.12. se objevil zajímavý úkaz. Ještě před nějakou dobou do sebe zaklesnutí vojáci si začali přehazovat malé dárky, později sebrali odvahu, vylézali ze zákopů a setkávali se na tzv. území nikoho. Tam se začali spolu bavit, vzájemně si vyměňovat výstrojní součásti či jídlo (obě strany už trpěly nedostatkem potravin, resp. nepravidelností dodávek) a dokonce i adresy, kde se po válce sejdou. Oblíbeným směnným artiklem bylo víno, whisky, švestkový puding, ponožky, cigarety a doutníky.
Přerušení boje bylo využito i k pochování mrtvých, odsunu raněných a i například k vykonání společných bohoslužeb! Podle pamětníků probíhalo např. vzájemné stříhání vlasů a dokonce i fotbalové utkání, kde údajně zvítězili Němci 3:2 nad Brity. Docházelo i k tomu, že se vojáci vzájemně varovali o plánovaných útočných akcích a dokonce nabídli protivníkovi vlastní zákopy k jeho ochraně před dělostřeleckým bombardováním. Takováto vánoční atmosféra se však nešířila po celé frontě. Byly úseky, kdy se celé Vánoce tvrdě bojovalo, i když vojáci často mířili úmyslně mimo cíl.
Vyšší důstojníci byli chováním vojáků šokováni, navíc proto, že se vánočních oslav zúčastňovali i nižší důstojníci, žijící ve stejně bídných zákopech jako jejich podřízení. V danou chvíli se s tím ale nedalo nic dělat, oslavy byly spontánní a příliš rozsáhlé. Po skončení svátků se situace na vzpourou zasažených úsecích postupně vracela do "normálu". Válečné příměří ale nabylo takového rozsahu, že to již nešlo v žádném případě ututlat. Informace se záhy objevily jak v anglickém, tak i v německém tisku. Zdrojem byla jednak hlášení důstojníků či dopisy vojáků, které se ne vždy podařilo vojenským cenzorům zastavit a jednak vyprávění samotných účastníků těchto akcí.
V okolí belgického města Ypres bojovala na německé straně řada mužů, kteří před válkou pracovali v Británii na nejrůznějších místech jako kuchaři, číšníci nebo řidiči taxíků. Odtud se také začaly šířit velmi neobvyklé věci. Například začali na protější Brity pokřikovat ve smyslu: "Jestliže vy nebudete střílet, my také nebudeme střílet!" Občas se náhodou potkaly hlídky, které se pak bez boje, skoro přátelsky, rozešly. Na Štědrý večer a pak hlavně 25.12. se objevil zajímavý úkaz. Ještě před nějakou dobou do sebe zaklesnutí vojáci si začali přehazovat malé dárky, později sebrali odvahu, vylézali ze zákopů a setkávali se na tzv. území nikoho. Tam se začali spolu bavit, vzájemně si vyměňovat výstrojní součásti či jídlo (obě strany už trpěly nedostatkem potravin, resp. nepravidelností dodávek) a dokonce i adresy, kde se po válce sejdou. Oblíbeným směnným artiklem bylo víno, whisky, švestkový puding, ponožky, cigarety a doutníky.
Přerušení boje bylo využito i k pochování mrtvých, odsunu raněných a i například k vykonání společných bohoslužeb! Podle pamětníků probíhalo např. vzájemné stříhání vlasů a dokonce i fotbalové utkání, kde údajně zvítězili Němci 3:2 nad Brity. Docházelo i k tomu, že se vojáci vzájemně varovali o plánovaných útočných akcích a dokonce nabídli protivníkovi vlastní zákopy k jeho ochraně před dělostřeleckým bombardováním. Takováto vánoční atmosféra se však nešířila po celé frontě. Byly úseky, kdy se celé Vánoce tvrdě bojovalo, i když vojáci často mířili úmyslně mimo cíl.
Vyšší důstojníci byli chováním vojáků šokováni, navíc proto, že se vánočních oslav zúčastňovali i nižší důstojníci, žijící ve stejně bídných zákopech jako jejich podřízení. V danou chvíli se s tím ale nedalo nic dělat, oslavy byly spontánní a příliš rozsáhlé. Po skončení svátků se situace na vzpourou zasažených úsecích postupně vracela do "normálu". Válečné příměří ale nabylo takového rozsahu, že to již nešlo v žádném případě ututlat. Informace se záhy objevily jak v anglickém, tak i v německém tisku. Zdrojem byla jednak hlášení důstojníků či dopisy vojáků, které se ne vždy podařilo vojenským cenzorům zastavit a jednak vyprávění samotných účastníků těchto akcí.
Trest za spontánnost
Generálové a politici si uvědomili, že se již nikdy něco podobného nesmí stát. Na britské straně byly některé vojenské útvary rozpuštěny, vojáci byli přeloženi k jiným oddílům, na německé straně byli vojáci většinou posláni na východní frontu. Je pravdou, že se již nic podobného a tak vědomě a spontánně provedeného nikdy neopakovalo.
Situaci popisuje jeden z přímých účastníků událostí: "Nikdy... jsem si tak jasně neuvědomil, jakým šílenstvím je válka". Sir Arthur Conan Doyle, tehdy v roli válečného zpravodaje, hodnotil vzniklou událost "jako jedinou lidskou epizodu mezi všemi zvěrstvy".
Poslední účastník tohoto vánočního příměří z roku 1914, skotský veterán Alfred Anderson, zemřel ve věku 109 let dne 22. 11 .2005.
Tato událost nedosahuje významu a věhlasu ukončení války 11. listopadu 1918, byla však významná tím, že vojáci obou stran dokázali potlačit svoji vzájemnou nenávist a byli schopni se chovat ještě jako lidé. Neměli bychom právě pro to na tuto událost zapomínat.
Ke spontánnímu vánočnímu příměří v roce 1914 byla vydána řada článků, vzpomínek a knih, nejlépe však je situace popsána a zobrazena ve filmu "Joyeux Noël" (s českým názvem "Šťastné a veselé"), který aspiroval v roce 2006 na nejvyšší filmová ocenění.
https://www.fdb.cz/film/42752-stastne-a-vesele-joyeux-noel.html
Autor: Petr Kos, SZEU Brusel
Zdroj: časopis Živá historie (1-2/2011)
Generálové a politici si uvědomili, že se již nikdy něco podobného nesmí stát. Na britské straně byly některé vojenské útvary rozpuštěny, vojáci byli přeloženi k jiným oddílům, na německé straně byli vojáci většinou posláni na východní frontu. Je pravdou, že se již nic podobného a tak vědomě a spontánně provedeného nikdy neopakovalo.
Situaci popisuje jeden z přímých účastníků událostí: "Nikdy... jsem si tak jasně neuvědomil, jakým šílenstvím je válka". Sir Arthur Conan Doyle, tehdy v roli válečného zpravodaje, hodnotil vzniklou událost "jako jedinou lidskou epizodu mezi všemi zvěrstvy".
Poslední účastník tohoto vánočního příměří z roku 1914, skotský veterán Alfred Anderson, zemřel ve věku 109 let dne 22. 11 .2005.
Tato událost nedosahuje významu a věhlasu ukončení války 11. listopadu 1918, byla však významná tím, že vojáci obou stran dokázali potlačit svoji vzájemnou nenávist a byli schopni se chovat ještě jako lidé. Neměli bychom právě pro to na tuto událost zapomínat.
Ke spontánnímu vánočnímu příměří v roce 1914 byla vydána řada článků, vzpomínek a knih, nejlépe však je situace popsána a zobrazena ve filmu "Joyeux Noël" (s českým názvem "Šťastné a veselé"), který aspiroval v roce 2006 na nejvyšší filmová ocenění.
https://www.fdb.cz/film/42752-stastne-a-vesele-joyeux-noel.html
Autor: Petr Kos, SZEU Brusel
Zdroj: časopis Živá historie (1-2/2011)