Vzdušná "Bitva národů"

Ve většině evropských zemí probíhá měsíc květen hlavně ve znamení oslav ukončení 2. světové války. Slaví se 8. květen jako "Den vítezství" nebo "Den osvobození". Neměly by však ve víru velkých oslav zapadnout i drobné oslavy a vzpomínky na padlé, pohřešované a zraněné z lokálních střetnutí a bitevních akcí této války. Jednou z nich, která se v letošním roce 2011 slaví poprvé je tzv. vzdušná "Bitva národů" z 5. května 1942. O co tehdy šlo a jaký byl výsledek? Napřed bychom si ale měli popsat trochu válečnou situaci ve světě, abychom umístili "bitvu" do souvislostí. V Sovětském svazu se německé armády nezadržitelně valily směrem na Stalingrad, v severní Africe postupoval generál Rommel na Egypt, v Tichomoří ustoupili Američané kam až to šlo, ale rodil se nápad na budoucí obsazení ostrova Guadalcanal a v Evropě se válka omezovala jen na vzájemné bombardování, bleskové letecké útoky a nájezdy commandos. Německá armáda v tu chvíli byla ještě příliš silná a spojenecké síly ještě příliš slabé. Do Anglie se pomalu trousily americké jednotky, takže většina bojů v Evropě stále spočívala na britské armádě a jejích malých spojencích.

Příprava na vojenskou akci

Od jara 1941 zaváděly britské královské letecké síly (RAF) nový typ ofenzivních operačních opatření, kdy každý den malá skupina bombardérů RAF je vysílána na důležité bombardovací mise ve Francii. Bombardéry byly doprovázeny velkým počtem stíhacích letounů jak na ochranu, tak pro potenciální střetnutí v leteckých bitvách s letouny německé Luftwaffe. Oficiální krycí název byl "Circus", piloti nicméně dávali přednost označení "útočný průzkum" (offensive sweep).

Jednou takovou akcí byla operace Circus 157 naplánována na odpoledne 5. května 1942. Šest bombardovacích letadel typu Boston 226. perutě RAF mělo v programu bombardování elektrárny v Lille-Sequedin v severní Francii. Bombardéry byly doprovázeny 36 stíhacími letouny typu Supermarine Spitfire 64., 122. a 313. perutě RAF. Stíhací piloti a osádky bombardovacích letounů RAF byli složeni z Britů, Čechů, Kanaďanů, Norů, Belgičanů, Rhodésanů a Nizozemců. Skutečně mezinárodní "herecké" obsazení.

Teoretickým nepřítelem byli němečtípiloti 26. stíhací perutě Luftwaffe 1.a 3.skupiny,s leteckými základnami v belgickém městečku Wevelgem a poblíž francouzského St.Omer.

Pomineme-li bombardéry, byla letecká účast následující: 36 Spitfirů RAF, z nichž 24 se střetne v tzv. "psích rvačkách" s 21 letouny Focke-Wulfy německé luftwaffe.

Operace RAF Circus 157 se účastnila stíhací letadla 313. RAF ("československé") perutě - mezi nimi pilot Karel Pavlík; 122. RAF ("mezinárodní") perutě pod velením velitele perutě Františka Fajtla spolu s Britem Stacey Jonesem, s Belgičanem Baudouinem de Hemptinnem a Kanaďanem Rolandem Joffre Ribautem; a 64. RAF ("mezinárodní") perutě složené z Britů, Belgičanů, Norů a jednoho Nizozemce a Rhodésana.

Tři perutě Spitfirů měly sraz s bombadéry Boston nad Clactonem v Británii. Jeden z bombardérů se musel vrátit krátce po startu s poruchou motoru a další se též vrátil s poruchou ještě dříve než letecká formace dosáhla břehů Francie. Jakmile se letadla ocitla nad francouzskou půdou, 36 Spitfirů zaujalo ochranné pozice kolem zbylých bombardérů: 313. peruť v 6700 m, 122. peruť v 6400 m a 64. peruť v 6100 metrech.

Bostony dosáhly Lille, ale nemohly splnit svůj úkol pro oblačnost nad městem. Otočily se, aby se vrátily do Británie, bezprostředně chráněné 12 Spitfiry 64. perutě a všechna tato letadla přistanou bezpečně na svých základnách v Anglii kolem 16.30 hod.

Boj

V tom samém okamžiku byly 313. a 122. peruť napadeny 15 německými letadly Focke-Wulf směřujícími na ně ze směru St.Omer. Zároveň se na Spitfiry RAF vrhlo 6 dalších letounů Focke-Wulf přilétajících od belgického Oostende. Následovala zuřivá "psí rvačka" mezi 24 Spitfiry 122. a 313. perutě a divoce útočícími 21 německými letadly Focke-Wulf. Pro piloty RAF byly následky navýsost tragické. Operace Circus 157 dospívá ke svému tragickému vyvrcholení nad malou zeměpisnou oblastí belgické Heuvelland ("vrchoviny") u Kemmelbergu (vrch Kemmel) v blízkosti městeček Dranouter a Poperinge, nedaleko města Ypres, a na francouzské hranici poblíž Nieuwkerke. Místní lidé hledali bezpečí ve sklepech a ve staveních, vystrašeni hlukem a bojem přelétajících stíhaček a ohroženi deštěm nábojů z kulometů a děl umístěných v letadlech. Mnoho z nich se stalo přímými svědky následujících tragických událostí.

Během pouhých 20 minut letecké akrobacie a urputných vzdušných byly zničeny 4 britské letouny spolu s piloty a několik dalších pilotů se vrátilo na základny ve Velké Británii se zraněními a s poškozenými stroji.

Spitfire F/Sgt Staceyho Jonese byl zasažen téměř okamžitě po zahájení vzdušných bojů mezi letadly Spitfire a Focke-Wulf. Jeho letadlo se zřítilo do zahrádky před stavením na Provensteenweg nedaleko Poperinge a pilot nepřežil strašlivý náraz.

Roland Joffre Ribout byl napaden dvěma Focke-Wulfy. Svědkové na zemi sledovali, jak vyskakuje ze svého zasaženého Spitfiru ve výšce asi 600 m. Jeho padák ale zůstal zavřený; možná letěla jeho stíhačka příliš nízko na to, aby se padák mohl otevřít a pilot se při dopadu na zem zabil. Rolník našel jeho bezduché tělo zabořené 20 cm hluboko v měkké jarní půdě na poli poblíž Nieuwkerke. Roland se předklání na kolenou s rozpřaženými pažemi, jeho tělo bylo zdánlivě bez sebemenšího zranění. Zasažený Spitfire pokračoval v letu a zřítil se do příkopu u Ploegsteertu asi o 1km dále. Sgt Ribout měl 27 let a byla to jeho teprve pátá bojová mise.

Místní obyvatelé byli svědky další letecké katastrofy, kdy sestřelený Spitfire řítící se k zemi se zabořil do úpatí vrchu Kemmel tak hluboko, že se až po třech letech, po skončení války, konečně podařilo vyprostit z hutného jílu jeho vrak a identifikovat pilota stále ještě sedícího za řídicími pákami v pilotní kabině. Jeho jméno bylo proti předpisům napsáno na vnitřní straně jedné z jeho vysokých kožených leteckých bot, které měl obuté. Byl to 24letý Sgt Karel Pavlík, český pilot 313. perutě. Zdálo se, že byl za letu zasažen střelou do hlavy a pravděpodobně zemřel na zranění dříve, než se jeho Spitfire vůbec dotkl země. Tělo pilota bylo perfektně zachováno díky neprodyšnému jílu polí flanderských.

Žádný z pilotů účastnících se "psích rvaček" v okolí Kemmelbergu nevěděl přesně, co se stalo 33letému belgickému pilotovi, F/Lt Baudouinu de Hemptinnemu. Je možné, že poskytl pomoc Van den Poelovi, dalšímu belgickému pilotovi 122.perutě, který byl atakován dvěma nepřátelskými Focke-Wulfy. Jisté je, že pilot de Hemptinne byl během "psí rvačky" zasažen nepřátelskou střelou do zad, ale i přesto se mu podařilo sebrat dostatek síly a umu, aby přistál se svým Spitfirem na farmě De Wulf v blízkosti vesnice Dranouter. Když ho místní rolníci našli, de Hemptinne vypadá na první pohled nezraněn. Mrtvému pilotovi již ale nebylo pomoci.

Český velitel 122. perutě František Fajtl byl jediným z pěti sestřelených pilotů Circusu 157, který přežije své nouzové přistání. Během operace se mu podařilo sestřelit (poškodit) dvě nepřátelské stíhačky, než byl přinucen přistát s poškozeným strojem na poli poblíž vesničky Hardifort u Casselu v severní Francii. Jeho Spitfire byl prostřílený nepřátelskými zásahy, motor byl v jednom plameni. Opustil místo havárie a vydal se na svoji dlouhou anabázi napříč Francií, přes Pyreneje do Španělska a přes pobyt ve španělském internačním táboře se vrátil zpět do Británie 20. srpna 1942, v den svých 30. narozenin. Zážitky z útěku barvitě popsal ve své knize "Sestřelen". Nastoupil znovu jako stíhač u RAF, později se proslavil jako velitel čs. leteckého pluku, který operoval na území Slovenska během Slovenského národního povstání. Válku přežil, stane se československou leteckou legendou s hodností generála.

Večer 5. května 1942 se bilancovaly výsledky Operace Circus 157:

- 5 pohřešovaných letounů Spitfire, v nichž čtyři piloti pravděpodobně přišli o život v boji a pátý je stále nezvěstný

- 5 poškozených letounů Spitfire

- 2 sestřelené stíhačky Focke-Wulf, 3 pravděpodobně sestřelené a jedna stíhačka poškozená.

Epilog:

Tři piloti padlí v Operaci Circus 157 - Sgt Roland Joffre Ribout, F/Sgt Stacey Jones a F/Lt Baudouin de Hemptinne byli pořbeni s vojenskými poctami německou armádou nedlouho po 5. květnu 1942 na prvoválečném britském vojenském hřbitově Ypres Town Extension CWGC. Kříž nad hrobem Baudouina de Hemptinne nese nápis "Neznámý britský voják," protože pilot neměl u sebe jediný předmět, s jehož pomocí by mohla být zjištěna jeho totožnost (kdyby padl do rukou nepřítele a byl identifikován, jeho rodina by mohla být perzekvována). Jeho tělo je po skončení války exhumováno, identifikováno a znovu pohřbeno na čestném hřbitově belgických vojenských pilotů v Evere.

Sgt RAF Karel Pavlík byl z flanderského jílu z hloubky sedmi metrů vyproštěn až po osvobození Belgie, v červnu 1945. Byl pohřben s vojenskými poctami na vojenském hřbitově Ypres Town Extension CWGC vedle svých spolubojovníků z Operace Circus 157. Motor jeho Spitfiru zůstal na pastvině pod vrstvou jílu až do roku.1997, kdy byl vykopán skupinkou místních leteckých archeologů. Mezitím byla sestra K. Pavlika upozorněna na českou recenzi knihy "Circus 157" (vyšla v Belgii v r. 1987), podařilo se ji navázat kontakt s pány Huyghem a autorem knihy Decuypere a v r. 1991, po 49 letech, poprvé navštívila v Ypres hrob svého bratra.

Teprve v září r. 2010 se zvláštní shodou okolností na scéně objevila také dcera Karla Pavlíka, která se narodila v Anglii až po jeho smrti, v listopadu 1942. Dcera a sestra plzeňského pilota RAF se poprvé v životě spolu setkaly právě u motoru jeho sestřeleného letounu Spitfire.

Po padesáti letech a později od konce Operace Circus 157 byly třem z padlých pilotů postupně odhaleny osobní památníky. Památník kapitána Baudouina de Hemptinne byl odhalen jako první - 5.května 1992 vedle kostela v městečku Dranouter. Žulový památník rotmistra Karla Pavlíka byl slavnostně inaugurován 28. srpna 1998 poblíž místa jeho letecké havárie v úpatí Kemmelbergu a kolem něj jsou vysazeny tři lípy. Památník rotmistra Rolanda Joffre Ribouta byl odhalen v r. 2007, rovněž nedaleko místa dopadu jeho letounu Spitfire v příkopu poblíž městečka Ploegsteert. Pouze četař Stacey Jones dál trpělivě čeká na památník, který by připomněl jeho hrdinskou smrt v boji.

Pietní vzpomínka

Letošní první a určitě ne poslední pietní vzpomínka na průběh a oběti RAF Operace Circus 157 byla s nemalým nasazením zorganizována panem Chrisem Lockem a jeho manželkou Milenou Kolaříkovou (zástupcem České obce legionářské pro Belgii), kteří spolu v Ypres provozují průvodcovskou kancelář "Lest We Forget" WW I & WW II Battlefield Tours (Flanders).

Vzpomínková akce se skládala ze tří částí: 4.5. večer sestra a dcera seržanta K. Pavlíka setkávají s rodinami pozůstalých. Historik bývalé letecké základny RAF ve Fairlopu (odkud Sgt Pavlik startoval k svému poslednímu letu) a organizátoři vzpomínkové akce navštívili pana de Huyghe, leteckého archeologa, kteří spolu s panem Decuypere vyprostili v r.1997 zbytky letounu Spitfire K. Pavlika z ''tekoucího'' jílu u Kemmelbergu. Pan Huyghe během jednoho roku dokonale vyčistil motor Rolls Royce Merlin a umožnil navštěvníkům si motor prohlédnout.

Pátého května se během dne konala neformální cesta po místech, kde piloti RAF Operace 157 ve svých letounech Spitfire havarovali a kde byly na jejich počest postaveny památníky. Hlavním průvodcem byl autor knihy "Circus 157," pan Dirk Decuypere.

Třetí, večerní a oficiální část začínala na vojenském hřbitově Ypres Town Extension CWGC, kde probíhalo kladení věnců vojenských a leteckých přidělenců České republiky a Velké Británie, rodinných příslušníků zastoupených sestrou, dcerou a vnučkou četaře Pavlíka, dalších hostů. Pietní slavnost byla doprovázena mj. Večerkou v přednesu trubačů Last Post Association Ypres a Lamentem v přednesu dudáka pana Pierre Dervaux. Následně se pak hosté a účastníci přesunuli na ceremoniál Last Post Ceremony pod Meninskou bránu, která je symbolem padlých Britského společenství v 1.světové válce v Ypres, kde byly položeny věnce.

S použitím informací z knihy "Circus 157," pana Dirka Decuypere v překladu pí. Mileny Kolaříkové. Vice informaci na www.lestweforget.vpweb.be.

A na závěr

A jak jsem se k celé události dostal já? Děkuji za pozvání paní Mileně Kolaříkové, se kterou jsem se seznámil hned po svém nástupu na SZEU Brusel. Díky ní jsem se pak zúčastnil i jiných vzpomínkových akcí a návštěv vojenských hřbitovů zejména z období 1.světové války.

Pro web SZEU Brusel zpracoval Petr Kos

Upraveno Leden 2022 Petr Kos