Jeruzalem

Na dějiny židovského státu a města Jeruzalem jsem narážel poměrně často. Ať to bylo v amerických velkofilmech "Ben Hur" nebo "Království nebeské", který popisuje etapu dobývání Jeruzaléma v 11. století muslimy a boj křesťanů za jeho udržení. Laická kritika tento film "strhala", odbornou kritiku jsem raději nečetl, ale film se prostě líbil. Z literárních děl byla byla zajímavá kniha "Ó, Jeruzaléme" (autoři Larry Collins a Dominique Lapierre)., která popisuje vznik státu Izrael. Ti stejní autoři napsali výbornou knihu "Hoří už  Paříž". A pak nešlo pominout vítězné války židovského státu a obrovskou radost Židů po obsazení Jeruzaléna izraelskou armádou v šestidenní válce v roce 1967 a zpřístupnění Zdi nářků všem Židům. No, v každém případě  jsem ale netušil, že se do toho města podívám, nicméně se zadařilo a v rámci své poslední služební cesty  jsem navštívil Tel Aviv (oficální hlavní město státu Izrael), Jeruzalém (kde je jeden z britských válečných hřbitovů 1. světové války) a čs. zastupitelský úřad v Ramalláhu. Stát Izrael usiluje o to, aby Jeruzalém byl uznáván jako hlavní město státu. Evropská unie to třeba odmítá, ale Česká republika měla dobře nakročeno k uznání izraelského státu. Výměna politické garnitury po posledních volbách v republice však vrátila stav na počátek. Česká republika svoji životní šanci propásla, kdy jsme se radikálním a dobrém rozhodnutí mohli na chvíli vymanit ze stáda EU. Opět je to ale věc názoru.

První skupina fotografií bude z vojenského hřbitova a ve druhé skupině budou fotografie ode Zdi nářků a ze Starého města v Jeruzalému. Jsou to posvátná a krásná místa.

Britský válečný hřbitov - Jeruzalem

Dulce et decorum est pro patria mort - Je sladké a správné zemřít pro svou vlast

Jeruzalem - Zeď nářků a Staré Město

Jeruzalémské Staré Město je starobylá část Jeruzaléma o rozloze cca 1 km2, obklopená jezuzalémskými hradbami. Je rozděleno do čtyř čtvrtí - židovské, křesťanské, muslimské a arménské. Do Starého města spadá také Chrámová hora a část hory Sión.

Zeď nářků je pozůstatkem vnějších hradeb jeruzalemského chrámu, které nechal rozšířit Herodes Veliký. Po zničení Jeruzaléma římským vojskem v první židovské válce (roku 70 n.l.) zůstala většina zdi pohřbena pod úrovní terénu, kromě Zdi nářků a Malé zdi. Zeď nářků je nejposvátnějším místem Židů, kteří sem  přicházejí se modlit a oplakávat zničení chrámu. Zeď nářků přešla běhen šestidenní války pod vládu Izraele a od té doby je znovu po dvou desetiletích jordánské nadvlády, během které ke Zdi nářků Židé nesměli, opět přístupná Židům i Nežidům. Po válce byla zbožena čtvrť Mughrabí, která stála naproti zdi  a na jejím místě bylo vybudováno náměstí  pro modlící se a návštěvníky . Prostor náměstí u Zdi nářků je považován za "synagogu", a při vstupu na náměstí je proto požadováno pokrytí hlavy, stejně jako oddělení můžů a žen. Zdroj Wikipedia

A skutečně, před vstupem na náměstí si vezmete bezplatně jednoduchom bílou jarmulku z košů, které jsou u vchodu a toto se pak stává suvenýrem a památkou na návštěvu po odchodu z tohoto místa. Před tím, ale musíte absolvovat osobní a rentgenovou prohlídku od vojáků. A vojenské hlídky jsou nedílnou součástí Starého Města, Jeruzaléma i státu Israel. Při přilétu do Tel Avivu kontrola zavazadel označila zavazadlo kolegy na nebezpečné, protože měl velký fotografický objektiv v dlouhém pouzdře a celé to vypadalo při kontrole jako pancéřovka. Bylo kolem toho pak trochu rušno než se to vysvětlilo.

Byl to zvláštní pocit stát na náměstí , pozorovat ten ruch okolo a vzhledem k tomu, že jsme tam byli hodně pozdě večer, žije to místo celých 24 hodin denně. Pak jsem se odhodlal k tomu, že jsem přišel až k chrámové zdi a položil jsem na ni ruce. Dotýkal jsem se něčeho, co tu stojí tisíce let a kolem procházely dějiny. Impozantní chvíle. Všimnul jsem si, že ve všech škvírách v kamenivu jsou ukryty lístečky, listy s přáními a modlitbami. Ještě jsme s kolegou stáli a pozorovali dění okolo. Pak jsme se vrátili do hotelu cestou přes uličky Starého Města. To bylo moje největší setkání s dějinami.

Na tomto místě je řada významých památek - historických i náboženských, ale prostě navíc čas. V každém případě díky za to, co jsem viděl