Operace DYNAMO 70.výročí 2010
Poslední květnový týden roku 2010 byl v severofrancouzském přístavu Dunkerque ve znamení oslav 70. výročí operace DYNAMO. Pro ty, které zajímá historie 2.světové války jen okrajově něco málo na vysvětlení.
Operace DYNAMO spočívala v záchraně většiny vyslaného britského expedičního sboru (BEF-British Expeditionary Forces) v okamžiku, kdy došlo k roztržení společné fronty západních spojenců (Francie, Anglie, Belgie a Holandska) při německém útoku v květnu 1940 na státy západní Evropy. Německo se překvapujícím útokem zmocnilo řady strategických bodů obrany Spojenců, např. nejlépe vybavené belgické pevnosti Eben Emael a celou zkázu Spojenců dokonalo překvapivým tankovým útokem přes Ardeny dosud považovanými na neprůchodné tankovými silami. Tento útok Spojence rozdělil.. Na jihu zůstala největší síla Francouzů a severní část tvořily hlavně britské expediční síly s částí Francouzů a Belgičanů. Demoralizace spojeneckých armád, vytvářená překvapivými tankovými útoky a útoky střemhlavých bombardovacích letounů Stuka se sirénami, dosáhla vrcholu. Britové a spojenci zvolna ustupovali před postupujícími německými obrněnými jednotkami k jedinému ještě volnému přístavu Dunkerque s minimální nadějí na záchranu cca 350 tisíc spojeneckých vojáků. Stal se však nepochopitelný zázrak. Dne 24.5.1940 se německé jednotky zastavily několik kilometrů od Dunkerque na přímý Hitlerův rozkaz. Němečtí velitelé bombardovali svá velitelství žádostmi o další pokračování útoku, protože si byli vědomi, že stačí málo a celý BEF spadne do německého náručí jak zralá hruška. Britská strana využila neočekávaného přerušení bojů k provedení unikátní operace DYNAMO a během několika dnů zachránila 338 tisíc spojeneckých vojáků s pomocí 860 plavidel od velikosti torpédoborců až po malé výletní jachty. I za cenu toho, že na pobřeží zůstala všechna těžká výzbroj, tisíce nákladních aut a jiných dopravních prostředků, tuny zásob a dokonce někteří evakuovaní vojáci neměli ani svoji osobní zbraň. Právem je tato operace také označována jako Dunkerský zázrak, i když britský ministerský předseda Churchill později prohlásil, že evakuacemi se války nevyhrávají.
Více informací o této operaci je možné získat v knize uznávaného britského vojenského historika Liddella Harta "Dějiny druhé světové války". Méně formálním způsobem popisuje tyto události film Víkend na Zuydcoote natočený podle stejnojmenné knížky. Dalšími filmovými díly jsou např. filmy Dunkirk (1958) a Dunkerk (2017).
Moje výše uvedené hodnocení bojové situace je velmi jednoduché, a proto mně to nedá, abych nepřiložil text úvodní stránky knihy Waltera Lorda - Dunkerský zázrak. Nic lepšího na toto téma nevyšlo.
"Zdálo se, že z pasti není úniku. Na 400 000 spojeneckých vojáků se 24. května roku 1940 stáhlo na pobřeží Flander nedaleko francouzského přístavu Dunkerque. Město Dunkerque bylo v době Ludvíka XIV sídlem francouzských korzárů, kteří plenili anglickou dopravu (konvoje) mezi mateřskou zemí a koloniemi. Přepadávání bylo natolik úspěšné a výnosné, že v mírové smlouvě mezi Francií a Anglií si Angličani vymínili (1714) zboření bastionových hradeb a opevnění rejdy. Tanky Hitlerovy postupující armády byly 10 mil odtud. Vlastně už je od nich nedělilo nic. Přesto se nakonec podařilo spojenecká vojska z pasti zachránit. Přesně za jedenáct dnů poté, 4. června, bylo více než 338 000 vojáků evakuováno do Anglie v jedné z největších záchranných operací všech dob. Byl to jeden z důležitých momentů druhé
světové války. "Pokud bude anglický jazyk žít," napsal deník New York Times , "bude slovo Dunkerque vyslovováno s úctou." Snad je to nadsázka, ale v každém případě slovo a událost obstály ve zkoušce času. Pro každého Brita je Dunkerque symbolem velikosti ducha a ochoty obětovat se pro společnou věc. Pro Američana znamená slovo Dunkerque malé čluny a útěk po moři. Pro Francouze znamená Dunkerque hořkou porážku. Pro Němce navždy promeškanou příležitost.
V každé z těchto asociací je nepochybně část pravdy, nejdou však k podstatě věci. Obvyklý je pohled na Dunkerque jako na řadu dnů. Správně by měl být vnímán jako série krizí. Sotva byla vyřešena jedna, vystřídala ji další podle stále se opakujícího vzoru. Ze všeho nejdůležitějšího bylo v Dunkirku kolektivní rozhodnutí lidí této sérií krizí nepodlehnout. Z tohoto hlediska je Dunkerque je především vzrušující připomínkou lidské schopnosti uchopit věci za pravý konec, improvizovat, překonávat překážky. Stručně řečeno je trvalým pomníkem nevyčerpatelné životaschopnosti lidského ducha."
Na počest této záchranné operace se konají v Dunkerque pravidelné oslavy. V tu dobu se celé město vyzdobí spoustou spojeneckých vlajek, kde nechybí ani československé, resp. české vlajky, i když se Československo na této operaci přímo nepodílelo. České vlajky jsou spíše symbolem osvobození města v květnu 1945 Čs. samostatnou obrněnou brigádou. Letošní rok byl významný tím, že se slavilo 70.výročí této operace, a proto tam nemohl zástupce SZEU chybět. Po tradičním kladení věnců u spojeneckého památníku na pobřeží za účasti vybraných francouzských, britských a belgických jednotek a politiků, pokračovaly oslavy slavnostním pochodem těchto jednotek a veteránů městem. Oslav a pochodu se dokonce účastnilo několik přímých účastníků operace DYNAMO, což znamená, že těmto veteránům musí být kolem 90 let. Českou stranu zastupovali zejména členové Československé obce legionářské, zástupci města Liberce a samozřejmě představitelé zastupitelského úřadu v Paříži v čele s p. velvyslancem. Nechyběla ani malá česká jednotka v historických uniformách té doby. Oslavy nebyly soustředěny pouze na sobotu, ale již ve čtvrtek 27.5. přijelo z Ramsgate do Dunkerque asi 50 malých lodí doprovázených britskými válečnými loděmi. V neděli byla jedna z ulic Dunkerque pojmenována po generálovi Liškovi, který byl velitelem Čs. samostatné obrněné brigády a osvobodil Dunkerque.
Operace DYNAMO je některými vojenskými historiky označována jako jedna z nejvýznamnějších vojenských operací či bitev 2. světové války. Pokud bychom chtěli s tímto tvrzením polemizovat, měli bychom se ponořit do oblasti "co by, kdyby". Kdyby padl do zajetí celý expediční sbor, asi by Británie uzavřela s Německem separátní mír, pak by nebyl německý průmysl devastován britskými nálety, pak by možná do Sovětského svazu přes Británii nedocházely dodávky tak cenného spojeneckého válečného materiálu , pak by možná nechybělo Němcům několik posledních divizí před Moskvou či Stalingradem, kdyby, kdyby ..... Bitvy a války se ale nevyhrávají tím "co by, kdyby".
Naopak záchrana BEF znamenala posílení Anglie před případnou invazí, pomohla uskutečnit některé operace v severní Africe a zvedla národní sebevědomí. Na celý další vývoj války pak měla vliv výměna osoby na pozici britského ministerského předsedy, kterým se stal bojovný W. Churchill. To, že je situace vážná, popsal W. Churchill již ve svém úvodním projevu k národu, kde mohl nabídnout jen "slzy, krev a pot". A vůli k odporu pak definoval v jednom ze svých dalších projevů: "Budeme bránit svůj ostrov za každou cenu, budeme bojovat na pobřeží, budeme bojovat v přístavech, budeme bojovat na polích a na ulicích, budeme
bojovat na horách; nikdy se nevzdáme". Od účastníků tohoto projevu v rozhlasovém studiu se traduje historka, že si poté zakryl rukou mikrofon a prohlásil: "A budeme je mlátit lahvemi od piva, protože nic jiného nemáme."

A na závěr?
A jak jsem se k celé události dostal já? Jednalo se o 70. výročí události, která se týkala i Belgie, tak byly sdělovací prostředky plny informací o této akci. Sám jsem se jmenoval za představitele SZEU Brusel a vyrazil jsem z Bruselu do Dunkerque.. Relativně je to kousek po krásných silnicích. Kupodivu o tyto vojenské akce u kolegů ze Zastoupení nebyl zájem, aby se přidali, tak jsem jel sám. Jako podobné akce ve Francii toto bylo pojato velkoryse. Celé město a i místo konání oslav na pobřeží bylo obklopeno spoustou vlajek, památník operace byl obklopen čestnými jednotkami a vyzdoben spoustou květin, kytic a věnců.. Na závěrečném pochodu vojenských účastníků včetně vojenských hudeb nechyběla ani malá jednotka s československými vojáky jako výraz ne evakuace v roce 1940, ale jako výraz hrdosti z podílu na osvobození československou obrněnou brigádou v roce 1945. Pro našince to bylo velmi působivé až dojemné. Na akci jsem pořídil spoustu fotografií a filmových šotů. Třeba se na to někdy někdo se zájmem podívá. Pro tento článek jsem pořídil reprezentativní výběr.
Pro web SZEU Brusel zpracoval Petr Kos
Upraveno Leden 2022 Petr Kos