Americké hřbitovy

Jak již bylo dříve uvedeno mají Spojené státy vládní organizaci ABMC (American Battle Monuments Commission), která se stará o hroby, hřbitovy a památníky americké armády po celém světě. Jedná se o 25 stálých hřbitovů, 26 federálních památníků ve 13 zemích světa. Pro základní informaci o všech amerických památních je přiložen anglický dokument "Commemorative Sites Booklet". Následně pak jsou přiloženy fotografie z navštívených památek. Možná, že je fotografií příliš a jen samé náhrobky. Až budu provádět revizi, určitě proberu fotografie a možná upravím počet záběrů do nekonečných řad bílých křížů. Na druhé straně si snad každý uvědomí tu hrůzu ze zmařených životů, a to na obou stranách fronty. Válka je prostě "vůl".

Pozemek, na kterém jsou hřbitovy vybudovány, je darem hostitelské země Spojeným státům. Jak jsem poznal tyto hřbitovy netrpí nedostatkem místa, na hřbitově jsou postaveny i silnice, kde je povolen i vjezd autem. Pro návštěvníky, kteří nejsou chodící, je možné si zapůjčit elektrický vozík a s ním absolvovat návštěvu areálu. Na amerických hřbitovech jsme byli na různých místech a v různý čas a typickým rysem bylo to, že jsme tam byli sami a dokonce i návštěvní domeček, resp. vila a kaple měly volně přístupný vchod včetně propagačních materiálů, vlajek a památek. Personálu jsme viděli velmi málo a hřbitov se probouzí až v pozdní odpoledne. To se vysunou automatické závlahovače, všechny trávníky jsou kropeny a z ničeho nic se objeví personál s traktůrky a začne kosit už již tak dokonalý trávník. To byl signál, abychom pomalu areál opouštěli. Na rozdíl od britských a francouzských hřbitovů, které jsou přístupné 24 hodin denně, jsou osamocené a bez dozoru (často je hřbitov uprostřed lánu a vede k němu jenom úzká cestička), bývají americké hřbitovy večer zamykány po obligátním spouštění americké vlajky za zvuků Večerky nebo jiné melodie. I když nemusíte být milovníky historie a válek, pokud se dostanete do blízkosti amerického válečného hřbitova, neváhejte a vstupte. Bude to nezapomenutelný zážitek tak jako pro mne, kterého dojala každá taková návštěva.

"Commemorative Sites Booklet"

Přehled zobrazených amerických hřbitovů a památníků

Bellicourt American Monument Francie,  Flanders Field American Cemetery Belgie, Kemmel American Monument Belgie, Meuse-Argonne American Cemetery Francie, Montfaucon American Monument Francie, Somme American Cemetery Francie, Ardennes American Cemetery and Memorial Belgie, Epinal American Cemetery, Francie, Henri Chapelle American Cemetery Francie, Lorraine American Cemetery Francie, Luxembourg American Cemetery Lucembursko, Manila American Cemetery Filipiny, Netherlands American Cemetery Holandsko, Normandy American Cemetery Francie, point du Hoc Ranger Monument Francie, Pensylvanie American Monument Francie, American National Cemetery Arlington USA.

Cambridge American Cemetery Velká Británie

Flanders Field American Cemetery Belgie

Kemmel American Monument Belgie

Meuse-Argonne American Cemetery Francie

Montfaucon American Monument Francie

Somme American Cemetery Francie

Ardennes American Cemetery and Memorial (Neuville en Condroz) Belgie

Na příkladu tohoto hřbitova (ale týká se to většiny amerických hřbitovů) je vidět, jak informační centrum je většinou bez personálu, přístup je volný, každý si vezme informační materiály, jaké chce, prohlédne si vystavené exponáty, dokumenty a jedinou povinností je za sebou zavřít dveře (a v létě ani to). Až je to člověku trochu líto při domácích zkušenostech.

Epinal American Cemetery Francie

Henri Chapelle American Cemetery Francie

Tento hřbitov vypadá jako desítky jiných vojenských hřbitovů, ale má jednu smutnou zvláštnost. Na tomto americkém hřbitově jsou pochováni společně 3 bratři, byť z různých jednotek. Po události potopení lehkého křižníky USS Jeneau v Pacifiku 13. listopadu 1942, kde zahynulo všech 5 bratrů Sullivanových (3 okamžitě při výbuchu a 2 následně při přežívání v záchranném člunu), vydala armáda Spojených států přísný pokyn v tom, že bratři nesmí společně sloužit ve stejné jednotce. Na břbitově Henri Chapelle jsou společně pochováni 3 bratři, byť každý sloužil v jiné jednotce a v jiný čas, přesto jsou všichni společně pochováni na jednom místě. Robert D. Tester z 35. divize , padl 26. listopadu 1943. James E. Tester z 4. divize padl 17. září 1944. A poslední z bratrů Glen W. Tester z 36. divize padl 9. ledna 1945. O příběhu bratrů Sullivanových byl natočen film "Pět Sullivanů". Tam je na konci nezapomenutelná scéna, kdy se shromážděná rodina, manželky i přítelkyně ptají, který z bratrů zemřel  a přítomný důstojník (mj. rodinný přítel)  oznámí "všech pět"!

Lorraine American Cemetery Francie

Na tomto překrásném památníku a hřbitovu bylo zajímavé to, že s manželkou jsme tento hřbitov navštívili 2x v různý čas a přesto jsme na hřbitově byli vždy úplně sami.  Není to nic výjimečného, podobná situace panovala na většině hřbitovů. Jiná situace byla ale na hřbitově Normandy American Cemetery. Možná, že to bylo kvůli filmu Zachraňte vojína Ryana a také možná tím, že zde americké jednotky zahájily svůj vstup na francouzskou půdu při osvobozování Evropy.

Luxembourg American Cemetery Lucembursko

Tento hřbitov se nevymyká svým vzhledem, architekturou od kteréhokoliv jiného amerického válečného hřbitovu s jedinou výjjimkou, a to, že je mezi svými vojáky pochován i legendární velitel 3. americké armády George s. Patton, jr. který zemřel již v míru, ale za podivných událostí 21. prosince 1945 již doma v Americe. Generál Patton byl známý svým agresivním způsobem válčení. Těžce nesl, když na podzim 1944 byla dána přednost operaci Market Garden maršála Montgomeryho. Byla to největší výsadková vojenská operace v dějinách, uskutečnila se v září 1944 u nizozemských měst Arnhemu a Nijmegenu. Prvním cílem bylo obsazení řady důležitých mostů přes ramena řeky Rýn a dalších míst v Němci okupovaném Nizozemsku za pomoci nasazení výsadkářů a techniky shozené na padácích do týlu nepřítele (část Market). Následovat měl přesun spojeneckých motorizovaných a tankových oddílů od belgických hranic na výsadkáři zajištěná místa (část Garden). Úspěšně provedená operace by Spojencům umožnila obejít ze severu Siegfridovu linii, proniknout na německé území, rychle Německo porazit a ukončit tak válku ještě v roce 1944. Tato operace znamenala, že Pattonova 3. armáda ve Francii přišla o většinu pohonných hmot a dalších zásob. Nakonec operace Market Garden skončila krachem a celá západní fronta zamrzla. Pattonova hvězdná chvíle však přišla v tzv. bitvě v Ardenách, kdy německá armáda zahájila překvapivý útok na západní frontě, vnesla zmatek do spojeneckých armád, které začaly ustupovat. Americká armáda svedla vítěznou bitvu o město Bastogne, které se bránilo německé přesile, zatímco fronta byla již za tímto městem. Generál Patton nasměroval části své 3. armády na město Bastogne, které se podařilo po vánocích 1944 uvolnit z obležení. V Bastogne svedla svůj neslavnější boj také 101. výsadková divize. Všechny tyto výše popsané události jsou zobrazeny ve filmech "Bratrstvo neohrožených", "Příliš vzdálený most" ,"Bitva v Ardenách". a "Generál Patton". I pro ty, kteří nejsou milovníky válečné historie, stojí za to tyto filmy zhlédnout.

Německý válečný hřbitov Sandweiller Lucembursko

Informace a fotografie z tohoto německého hřbitova správně nepatří do této kapitoly, ale ve spojení s výše uvedeným americkým hřbitovem, mně to nedá, abych se s vámi nepodělil o zážitek. Hřbitov s hrobem generála Pattona jsem navštívil 2x, nikdy to nebyla cílená návštěva, ale jen krátké přerušení služební cesty z Bruselu do Lucemburku v rámci technických příprav na nějaké politické jednání. Není to žádná zajížďka, prostě jedete okolo. Když jsem skončil s fotografováním amerického hřbitova, vydal jsem se po ukazatelích, které vedly k německému hřbitovu. Ty hřbitovy zatím nebyly předmětem mého cíleného zájmu a chystal jsem se ně až později. Cesta vedla do vedlejšího lesa, který se nezdál nějaký hluboký, ale s přibývající vzdáleností se cesta stávala více a více zarostlou, les houstl, slunce jen těžko pronikalo přes husté větve velkých stromů a i ptáci přestávali zpívat. Prostě, čím dál více ponurejší. Poslední ukazatel nařizoval zahnout vlevo ke vchodu, který se jevil jako kamenná zeď, ve které byl otvor tak něco přes 2 metry výšky a šíře více jak metr. Zamířil jsem ke vchodu a ze tmy lesa jsem vkročil dovnitř.... Během několika vteřin jsem se ocitl na velké mýtině zalité sluncem, s nepřestávajícím zpěvem ptáků, s bzučením včel a poletováním stovek barevných motýlů po neposečené části prostoru. Instinktivně jsem se ohlédl zpět a za mnou za vchodem jen tma a černo.  Došel jsem doprostřed a několik minut jsem jsem jen tak stál a rozhlížel. Teprve po chvíli jsem si uvědomil, že jsem na hřbitově, mám fotoaparát a je potřeba fotit. Co jsem zaznamenal, je uloženo níže, ale fotografie naprosto nemohou zachytit ten okamžik. Přikládám tedy jen několik fotografií, více snad bude v sekci německých vojenských hřbitovů.. Mnoho tak silných zážitků jsem při návštěvě hřbitovů nezažil.

Manila American Cemetery Filipíny 

Netherlands American Cemetry (Margareten) Holandsko  

Na tomto hřbitově je pochováno 41 bratrských dvojic. To jsem zjistil až po návratů domů, takže zde není přiložena žádná taková fotografie.Takovéto situaci nezabránil ani interní příkaz v rámci americké armády, že příbuzní (tedy hlavně bratři) nesmí sloužit společně v jedné jednotce. Kdo zná trochu více historii, tak si vzpomene na film Pět Sullivanů - The Sullivans, který líčí skutečný příběh pěti bratrů, kteří sloužili na jedné lodi a při jejím potopení všichni zemřeli. (Po zákazu filmového úložiště Uloz.to jsme přišli o jednoduchou možnost sledování zajímavých/hezkých/hidtorických filmů).

Normandy American Cemetery Francie    

Tento americký hřbitov patří mezi nejnavštěvovanější a nejznámější. Je pro to několik důvodů. Hřbitovy z 1. světové války jsou v podstatě již zapomenuty, všichni účastníci těch událostí jsou již mrtvi, několik generací jejich potomků také a pokud se nehledá konkrétní hrob příbuzného nebo to nejsou historici, jsou tato místa ve většině případů turisticky "zapomenuta". Ostatní americké hřbitovy z 2. světové války se díky "stáří" pyšní trochu vyšší návštěvností, ale jen v době prázdnin a dovolených. Hřbitov v Normandii je ale výjimkou a potvrzují to i některé přiložené fotografie. Je to asi i díky tomu, že je to hřbitov, který je spojen s vyloděním Spojenců v Evropě, což je událost, která je v "kulatých" výročích pravidelně připomínána velkými oslavami za účasti prezidentů, ministerských předsedů, ministrů, politiků, generálů, ještě přímých účastníků bojů a tisíců návštěvníků. Dalším důvodem může být i to, že tento hřbitov je ukázán ve filmech, kde asi nejznámější je film "Zachraňte vojína Ryana" z roku 1998. Byl to i trochu povznášející pocit, když jsem šel po stejné asfaltové cestě jako hlavní hrdina vojín Ryan představovaný kulhajícím hercem Mattem Damonem. Zajímavý je pohled od  hřbitova na písečné pláže pod vámi a hrůzná představa toho, jak se spojenečtí vojáci vyloďovali pod palbou a museli se drápat do svahů před nimi za plné palby nepřítele. Je to vidět v úvodní scéně zmiňovaného filmu.

Na tomto místě posledního odpočinku je 9387 hrobů a je uvedeno 1557 jmen vojáků, kteří se nenašli, byli bezejmenní a nebo se dokonce utopili při vylodění.

Point du Hoc Ranger Monument Francie     

Mezi přistávacími plážemi Utah a Omaha jsou třicetimetrové útesy Point Du Hc, kde nahoře měla být německá dělostřelecká baterie, která svými zbraněmi mohla narušovat vyloďování Spojenců. K obsazení útesů byly určeny 3 roty speciálních jednotek Rangers. Takto nějak se popisuje vylodění a dobývání útesu v knize "Pobřeží v plamenech" (1966) autor Rudolf Strobinger. Ve chvíli, kdy generál Omar Bradley uvažovalo ústupu z úseku Omaha, probíjely se metr za metrem tři roty speciálně vycvičených oddílů Ragers přes Point du Hoc. Ostatní jednotky kvůli organizačním zmatků nedorazily. Byl to těžký boj. Se sykotem vylétla lana ze speciálních raketových pistolí vzhůru. K obloze, která byla černošedá  od vybuchujícíh granátů,  se vztyčovaly vysunovací žebříky londýnských hasičů. Na lanech, jež se zachytla  háky  na výstupnícch útesů , se vzhůru šplhali Američané. Byli kryti alespoň částečně převislými balvany  před střelami Němců. Němci ale odřezávali lana a házeli doů ruční granáty. Byla to nyní jejich nejúčinnější zbraň. Pod útesy sténali těžce zranění Američané. Stále nová a nová lana přibývala na útesu. Povrch útesu byl předtím rozryt granáty a pumami námořního a leteckého bombardování před hodinou H tak, že vypadal jako krátery na Měsíci. První z Američanů se přehoupl  přes hranu útesu. Druhý, třetí a čtvrtý .... Američané útes obsadili , ale za cenu, že večer z 225 vojáků zůstane jen 90 bojeschopných. Nakonec se ukáže, že na útesu žádná dělostřelecká baterie nebyla.

Celé vylodění v Normandii je popsáno v bezpočtu knih a zobrazeno ve filmu "Nejdelší den" z roku 1962. Film byl natočen podle stejnojmenné knihy Corneliuse Ryana.  Když jsem ten film viděl již v roce 1968 jako pátnáctiletý kluk, byl promítán a k tomu překladatel v hledišti přímo do filmu překládal dialogy. To byl film filmových hvězd - John Wayne, Robert Mitchum. Henry Fonda, Robert Ryan, Sean Connery, Richard Burton. Kenneth More a další. Jak vypadalo vylodění zobrazil i začátel filmu "Zachraňte vojína Ryana". Skutečnost ale asi byla horší než jak ukazují filmy.

Na fotografiích si povšimněte osobního vzkazu amerického prezidenta Ronalda Reagana.

Pensylvanie American Monument Francie

Bellicourt American Monument Francie

Pokud se při prohlídce fotografií amerických válečných hřbitovů dostanete až se, tak si uvědomíte, jak jsou americké hřbitovy budovány podle jednoho základního schématu, podle podobných výkresů, technického vybavení  a tím i velmi podobného vzhledu. Od ostatních hřbitovů jiných zemí je vidět, že Amerika na svých zemřelých vojácích nešetří, hřbitovy jsou ve vzorném pořádku a udržovány dostatkem personálu. Američani jsou na tu svoji "krátkou" historii náležitě hrdí. A je to tak dobře!!

A v následujícím budete mít možnost porovnat americké hřbitovy s místy posledního odpočinku jiných zemí, byť se stejným Bohem.

American National Cemetery Arlington 

Americký národní hřbitov v Arlingtonu jsem navštívil v roce 1996 nebo 1997 při své první návštěvě USA. Z prohlídky jsem pořizoval fotografie, tenkrát ještě klasickou technikou na kinofilm a pak následovalo vyvolávání fotografií na papír. Bohužel původní fotografie  se mně nedaří doma nalézt, takže jsem si vypomohl pozdějšími fotografiemi  od kamarádů. Vyčerpávající informace vám podá Wikipedia, já se zaměřím spíše jen na jednotlivosti. Ve Washingtonu jsou ještě  další vojenské památníky.  Je to monumentální památník americké námořní pěchoty a bitvy o ostrov Ivodžima. Zlí jazykové tvrdí, že není možné spočítat kolik nohou je na památníku a zda počet odpovídá počtu vojáků. Najděte si fotografii a posuďte sami.  Dalším památníkem je Vietnam Veterans Memorial. Na černých mramorových deskách jsou uvedena jména skoro 60 tisíc amerických vojáků, kteří v této válce padli nebo  následně zemřeli na zranění. V roce 1982 vzniklo další sousoší 3 vojáků z války ve Vietnamu (důstojníka, psovoda a černocha) a v roce 1993 se zvětšil ještě o sochu ženy jako poděkování všem zdravotním sestrám.  Naproti vietnamskému památku se nachází památník obětem korejské války 1950-1953. Je to skupina amerických vojáků oblečených do ponča, jak postupuje ve střehu proti nepříteli.

Arlington se rozkládá na ploše 2,53 km2 a je zde na 400 tisíc náhrobků a několik tisíc uren. Jsou stanovena přísná pravidla, kdo může být pochován na tomto místě. Jsou zde pochování američtí prezidenti, politici, generálové, rodinní příslušníci, ale hlavně tisíce a tisíce vojáků, kteří padli v boji za Spojené státy. Mají zde pamětní desku kosmonauti, kteří zahynuli na palubách raketoplánů, ale i oběti z teroristického útoku na letadlo PanAm nad skotských Lockerbie. Na společném místě jsou zde pochovaní Neznámí vojáci z jednotlivých válek a k tomu patří každodenní rituál střídání stráží u tohoto památníku. Začalo to hrobem Neznámého vojáka z 1. světové války se zajímavou historií jeho vzniku.

"Z každého ze čtyř amerických hřbitovů ve Francii  bylo dopraveno jedno neidentifikované tělo. Pak byla těla uložena do stejných rakví a převezena do města Chalons-sur-Marne. V městské radnici byly rakve uloženy vedle sebe a přikryty americkými vlajkami. Poručík Edward F. Younger z pluku hlavního velitelství druhého praporu 50. pěší divize Spojených států byl zvolen, aby vybral tělo , které se má vrátit do Spojených států jako Neznámý vojín. Poručík Younger pocházel z Chicaga, byl sirotkem a vstoupil do činné služby v armádě ve věku 18 let. Přeplavil se do Francie, bojoval ve Francii a byl 2x zraněn. O mnoho let později bude sám pohřben v Arlingtonu. 24. října 1921 vstoupil poručík Younger do místnosti na radnici, kde byly umístěny rakve. Nesl kytici růží, které mu dal sládek p. Brulfur, Francouz, který ztratil ve válce své dva syny. Younger kráčel pomalu kolem rakví a u každé se zastavil s důstojným a uctivým zamyšlením. Po několika minutách položil kytici růží na druhou rakev. Potom se postavil do pozoru a vzorně zasalutoval. Téhož dne byla označená rakev převezena na místní nádraží a přeložena na zvláštní pohřební vlak poskytnutý francouzskou vládou. Křižník Spojených států Olympia , který přepravoval Neznámého vojína, vyplul z Le Havru 25. října. Dne 9. listopadu byla rakev položena na dělovou lafetu a převezena do rotundy Kapitolu Spojených států. V Den příměří (nyní Den veteránů) byla rakev  na své poslední cestě dopravena na Arlingtonský národní hřbitov. Rakev byla uložena na pěti centimetrech půdy přivezené z francouzských bojišť. Na jedné straně hrobky je vytesán tento nápis: ZDE ODPOČÍVÁ VE CTI A SLÁVĚ AMERICKÝ VOJÍN ZNÁMÝ TOLIKO BOHU. Ostatky neidentifikovaných vojínů z ostatních amerických válek jsou pohřbeny po obou stranách hrobky Neznámého vojína z 1. světové války. Americká armáda drží kolem hrobů nepřetržitou stráž 24 hodin denně, 365 dnů v roce a za každého počasí. Tento rituál je předmětem nadšeného obdivu kolemstojících diváků. A nedaleko hrobu Neznámého vojína leží pohřbeno i tělo generála Johna J. Pershinga, velitele amerických expedičních sil v 1. světové válce. A kolem jeho hrobu leží pochování vojáci, kterým velel. (volně převzato z knihy Don Lawson - Spojené státy v první světové válce). Jeden z amerických prezidentů přednesl památný výrok (když Americe vyčítali, že je imperialistická země), že Amerika (USA) nikdy nepožadovala na jiné zemi jinou půdu než tu, na které mohla pochovat své vojáky.

Historii 1.světové války připomíná také nespočet filmů, točených hlavně Brity a Francouzi. Z americké produkce zaslouží pozornost  mj. film "Ztracený prapor". Podívejte se ještě na tzv. úvodní stránku, kde je na konci uveden rozšířený přehled amerických filmů s tématikou 1. nebo 2. světové války.

Jsem rád, že jsem se do Washingtonu dostal a kromě plnění pracovních povinností si splnil i ten klukovský sen vidět všechny zmiňované památníky. Bohužel nemám žádné fotografie (resp. jsem je nenašel) památníků na vietnamskou válku, na korejskou válku či samostatný pomník amerických vojáků i se zdravotní sestrou.

Odkaz na plný web Úvodní stránka