www.vojenskehrbitovy.cz                       

Tato webová stránka vznikla jako důsledek nově získaného koníčku, kterým se stala historie 1. světové války a s tím spojené cestování po příslušných bojištích, ale především po válečných hřbitovech. Jen teď přesně nevím, jestli zájem o hřbitovy nevyprovokoval zájem o 1. světovou válku a nebo jestli to nebylo naopak.

O historii obou světových válek jsem toho mnoho četl, znal jsem ta místa a bojiště z knížek a filmů, ale nikdy mne nenapadlo, že se tam jednou skutečně podívám, a to navíc na bezpočet míst. Tento web si vůbec neklade za cíl podávat popis vojenských údálostí s přesnou vojenskou terminologiií a respektovat oficiální výklad dějin. Autor se snaží  jen popsat místa návštěv, své postřehy, pocity a názory, případně informovat o základních historických událostech. Hlavně ale doložit popisovaná místa fotografiemi pro ty, kteří se tam nedostanou.

Za minulého režimu (tedy toho, který skončil v roce 1989) byla jedinou mojí velkou a zajímavou zahraniční cestou návštěva strýce manželky na jihu Francie, který byl již v důchodu, ale předtím sloužil dlouhé roky v cizinecké legii. To už je ale na jiné vyprávění, které bude  na konci tohoto webu.  Z té cesty do Francie jsem byl tak vykulený (jel jsem tam sám autem Š 100 a poprvé na tzv. Západě - bylo to v roce 1985), že mne vůbec nenapadlo se starat o nějaké vojenské památky během cesty. Na tom celém případu bylo zajímavé také to, že jsme všichni (já, manželka a malý syn) požádali o devizový příslib a dostali jsme jej jen já a malý syn. Takže, ze společné cesty na Západ nebylo nic.

A protože život tropí hlouposti, tak to došlo tak daleko, že jsem se dostal v průběhu let až na ministerstvo zahraničí (tedy za toho režimu, který začal v roce 1989) a jednu dobu jsem dokonce odjel na Stálé zastoupení ČR při EU (SZEU)  do Bruselu po dobu prvního českého předsednictví v Radě EU, tzv. CZ PRES 2009.  České předsednictví té doby dopadlo dobře i při pádu Topolánkovy vlády,  při "zametání stop" a při běžných pracovních povinnostech najednou bylo více volného času se věnovat ještě nečemu zajímavému. Při svých cestách sám a nebo s manželkou jsme narazili na řadu vojenských hřbitovů britských, francouzských nebo dokonce amerických převážně z 1. světové války. No a z těchto nahodilých návštěv pak vzniklo vyhledávání a návštěvy vojenských hřbitovů a k tomu vznikala příslušná fotografická dokumentace. Myslel jsem si, jak mj. dělám užitečnou činnost dokumentováním pietních míst a jak tyto informace budu předávat dále. Pak jsem postupně zjistil, že podobný nápad měla řada dalších lidí přede mnou a dokonce existují oficiální a státní weby, které se hřbitovy a vojenskými hroby zabývají a dokumetují je. No, ale ten zájem už zůstal a protože jsem se zabýval dlouhá léta vojenskou historií, tak se z toho stal už asi vážný koníček. Možná trochu morbidní, protože dostávám otázky "a co Tě na těch hřbitovech tak láká/zajímá"? Na to se pokusím odpovědět v následujícím.

Mám podklady cca z desítek a desítek  vojenských hřbitovů, které jsem většinou navštívil a nebo kolegové a kamarádi poslali k nim informace (fotografie). Doufám, že zpracováním vzpomínek se dostanu k přesnému číslu, kolik vlastně těch vojenských hřbitovů mám. Z těch historických míst je asi na 30 tisíc fotografií. "Zlaté" časy, kdy se fotografovalo na filmy a šetřilo se s každým obrázkem. Takové množství se nedá publikovat, proto je na webu uveřejněn jen nepatrný zlomek. Nevím, jestli to v budoucnu bude někoho zajímat nebo ty hřbitovy zmizí pod náporem jiné kultury či jiné civilizace. Podívejte se na konec kapitoly "O hřbitovech", jak v Libyi místní obyvatelé ničí britský vojenský hřbitov. 

Naštěstí z hlediska fyzického uložení všech fotografií je to jeden datový disk, který se nechá lehce někam uschovat a třeba i zakopat pro budoucnost. Také by mně bylo líto času stráveného na cestách a vzniklé fotografie uložit jen tak do zásuvky. Proto jsem se rozhodl po letech tyto fotografie a získané informace zpřístupnit zájemcům ze svého pohledu. A druhým důvodem bylo to, že jsem v důchodu (moderně  senior), takže mám přímo v popisu práce se věnovat koníčkům a zálibám.  Měl jsem ještě nějaké plány, co vidět, ale přišel covid a skoro 2 roky bylo po plánech. A také je to z Čech na ostatní evropská bojiště už docela daleko na nějaké rychlé výlety. A čím jsem starší, tak si kladu otázku, jestli to skutečně ještě někoho zajímá. Sleduji k tomu i návštěvnost. Během týdne jsou "návštěvy" v počtu jednotlivců, o některém víkendu se to zvedá až na desítky návštěvníků, ale i když je přiložena mailová adresa na komentáře, tak za rok jsem nedostal žádnou zprávu. Asi dělám někde chybu!! Zkusím do toho zapojit i jiné internetové platformy.

Web se skládá z několika částí v pořadí Aktuality, pak následují již publikované články, které byly uveřejněny před lety na webu SZEU v Bruselu, pak následuje povídání o hřbitovech, jejich historii, vzhledu, apod. V další sekci jsou prezentační fota ze hřbitovů rozdělená podle země původu nebo vojenských událostí. Pak následuje sekce, která by měla zahrnovat  různé zážitky, jiné vojenské události, návštěvy  vojenských akcí, apod. Jsou tam popsána i setkání s americkými nebo českými prezidenty.

V poslední sekci jsou informace, které přece jen nesouvisí s problematikou hřbitovů, ale týkají se vojenské problematiky či osudy hrdinů. Zahrnul jsem tam i osud našeho strýce, vysokého důstojníka francouzské cizinecké legie, ale i jiných osobností.  Je to právě ta část "Pavel Knihař a ti druzí".

Poznámka na konec: I když existují modernější a perspektivnější publikační technologie, tak jsem zůstal u staré a osvědčené technologie. Bohužel tento web bude (doufám, že  jen na začátku a jen po nějakou dobu) trpět nechopností autora dodat lepší výsledek. Přiložené fotografie by si určitě zasloužily určité úpravy, ale na to už nebyly kapacity. Tento web bude zajímat jen pár lidí, pokud se k nim vůbec dostane a současně se mně nechce se nepodělit o životní zážitky, které nebyly až tak úplně tuctové.

S pozdravem   Petr Kos

peko@centrum.cz, www.vojenskehrbitovy.cz

Kontakt: